Pohledem na evangelikální mapu Slovenska si můžeme ověřit, že nové sbory potřeba jsou. Na Slovensku prokazatelně existují města či oblasti, kde evangelikální sbory chybí. Přesto určitě vyvolá důraz na zakládání nových sborů mnoho otázek. Nebude zakládání sborů odčerpávat lidské i finanční zdroje, které pak budou chybět ve stávajících sborech? Kde vezmeme dostatek pracovníků a kazatelů pro stávající i nové sbory? Není lepší se soustředit na posílení našich současných sborů, aby se ony případně staly základnami pro novou misii a pro nové sbory? Je moudré uvažovat o nových sborech i v místech, kde už sbor existuje?
Jsem přesvědčen, že hnutí zakládání sborů potřebujeme jak kvůli nezasaženým oblastem, tak kvůli obnově sborů stávajících. Zakládání sborů a podpora zahraniční misie je hlavní prevencí proti podlehnutí jedné z největších nástrah evangelikálního, probuzeneckého hnutí v Evropě. „Sborotvornost“ je v probuzeneckém dědictví silnou stránkou i potencionální léčkou. Lidé obětující se pro udržení, růst či obnovu jednoho sboru mohou padat do léčky „kolektivní sebestřednosti“. Jakoby přestali vidět za hranice sboru, pro který se zasazují. Kdo se postará o nás? Kdo naplní naše potřeby? Kdo bude sloužit našim dětem a naší mládeži? Místo radostné víry čekající na obrovské zdroje Božího požehnání zůstává starostlivost v duchu „sami máme málo“.
Potřebujeme si neustále připomínat, že Boží království mnohonásobně přesahuje hranice jednoho sboru. Dávání, vysílání služebníků, zakládání sborů je cestou, která nás chrání od hříchu egocentrismu. Vysílání služebníků na nová místa nás učí, že slovo „náš, naše“ nemá být projevem vlastnictví. Nejsou to „naši“ pracovníci, „naše“ peníze, „naše“ mládež, „naše“ děti, „náš“ sbor. Vždyť nepatříme sami sobě, patříme Bohu. A on nás posílá, abychom nežili sami sobě, ale tomu, kdo za nás zemřel a vstal. Zakládání sborů je cestou, na které se učíme, že dávat je požehnanější než brát, vysílat požehnanější než přijímat, důvěřovat požehnanější než se strachovat… Slova náš, naše dostávají nový význam: „Naši“ jsou domácí víry i naši bližní, ke kterým nás Kristus posílá. Sbory se pak stávají skutečně mateřskými s vizí rozšiřovat Boží Království na nová místa.
